Gender
Název příručky: Kultura genderově vyváženého vyjadřování
Podtituly: Jak koncipovat promluvy a texty?
Na co dbát v češtině a v cizím jazyce?
Jak lépe zviditelnit odborný přínos žen?
Tato příručka je věnována především laické veřejnosti. Se čtenářem odborníkem, který je poučený například ve filologické terminologii se zde více méně nepočítá. To vede k tomu, že hned na začátku jsou například vysvětlovány některé základní vlastnosti jazyka – jako například to, že jazyk je zdrojem myšlení. Na začátku je nutné říct ještě dvě věci – zaprvé podle samotných autorek tento text nic nikomu nenařizuje. Na druhou stranu jeho cílem „je učinit komunikaci zdvořilou, kultivovanou a příjemnou vůči ženám i mužům, a vyjádřit a uznat reálný podíl žen na chodu věcí veřejných“. Zadruhé jazyková příručka neprošla jazykovou úpravou, tedy korekturou. To potom vede občas k docela úsměvným okamžikům – docela by mě zajímalo, jak působí na laika jazyková příručka obsahující jazykové chyby. Ostatně hned místo tradiční předmluvy nám autorky naservírují raději předslov, případně notebooku se zde říká LABTOP, krásný příklad lidové etymologie, kdy si to autorky patrně spojily se sloven laboratoř.
Jak samotná příručka vůbec vypadá? Vlastně to nejsou žádné metodické pokyny, za jaké je tento pamflet vydáván. Ve skutečnosti je spíše jakási antologie odborných nebo spíše poloodborných, či chcete-li populárně naučných textů na téma gender a jazyk. Hlavními kapitolami jsou – Jazyk, diskriminace a demokracie; Genderová kultura projevu v českém jazykovém prostředí a Genderově korektní vyjadřování v angličtině a němčině. Předem říkám, že poslední kapitole se raději ani věnovat nebudu. O angličtině je v ní minimum, většina se týká němčiny, nejsou uvedeny překlady a z toho mála, co jsem si tam četl o angličtině, tak vlastně to více méně popírá přesně to, k čemu nabádají první dvě kapitoly, ale o tom později.
Na začátku první kapitoly se dozvíme, že největším smrtelným hříchem je jazyková diskriminace. To je podle autorem situace, kdy používáme generické maskulinum pro označení heterogenní společnosti (toto generické maskulinum je autorkami nazýváno „jazykové zneviditelňování“). Je přitom úsměvné, jak se autorky snaží o to, aby ony byly genderově korektní. Takže uvádějí neustále i přechýlené tvary – disidenti i disidentky, exulanti i exulantky. Ale samy už si neuvědomují mantinely jazyka, který jim v tomhle dělá tak trošku čáru přes rozpočet. Takže pro „lidi“ už si přechýlenou formu nenašly, stejně jako pro „nestraníky“ nepoužívají slovo „nestranice“.
Dále se dozvídáme, že máme velmi silnou tendenci k tomu, abychom generalizovali a značkovali si některá slova: K čemu zde dochází? Zaprvé se zevšeobecňuje, jako kdyby byli všichni příslušníci a příslušnice jedné skupiny lidí stejní, což je prostě nesmyslné a je velmi snadné dokázat opak. Zadruhé si ti, kteří takto jiné lidi označují, vytvářejí psychologicky pohodlný obraz o sobě samotných: zloději nejsme v prvé řadě my, bílí Češi, ale oni, Romové; úchylové nejsme my, „normální“ heterosexuálové (můžeme být přitom třeba sadisti nebo pedofilové, ale to se v tomto vyjadřování neřeší), ale oni, gayové a lesby; popletení a hysteričtí nejsme my, muži, ale ony, ženy; hloupí nejsme my, muži a tmavovlasé ženy, ale ony, blondýny, 3 atd. Zatřetí toto vyjadřování posiluje společenské nerovnosti, rozdělení společnosti na silné a slabé (což je nehumánní), na šéfy a outsidery (což je primitivní), na mocné a bezmocné (což je nedemokratické).
K téhle ukázce je třeba poznamenat, že se slovem cikán jsem se v médiích už několik let nesetkal. A dále uváděné příklady možná více napovídají něco o autorčiných předsudcích.
Další podkapitola s názvem diskriminace v jazyce se zabývá tím, jak prostřednictvím jazyka diskriminujeme některé menšiny. Jako příklad je zde ovšem zcela nevhodně označeno spojení třetí svět:
Příklady nerovného označování můžeme najít také v komunikaci mezi různými národy a kulturami. Jmenujme alespoň označení „první“ a „třetí“ svět. Jakým právem se evropské země (původně země mimo sovětský blok) s USA označují za první svět? Proč mají Asie a Afrika představovat třetí svět, když jsou např. civilizace mnohých jejich oblastí daleko starší než evropské? A kam se poděl druhý svět, tj. postkomunistické země? Zřejmě balancuje na hraně mezi „prvním“ světem, kam se snaží vyšplhat, a „třetím“, u něhož se děsí, že se do něj skulí a bude jako jeho součást elitním klubem „prvního“ světa vnímán. A tak se mnozí řečníci „druhého“ světa předhánějí v podlézání „prvnímu“ světu, z něhož si ovšem vybírají jen obraz moci a blahobytu, do kterého by se rádi také vešli. Demokratické usilování a boj s diskriminacemi různého druhu dovnitř vlastní společnosti, v němž bychom se od „prvního“ světa opravdu mohli poučit, se jim zpravidla příliš nehodí.
Tohle sice s jazykem přímo nesouvisí, ale jedná se o krásnou ukázku demagogie této příručky. Zaprvé neexistuje v podstatě ani první svět. Ovšem zkrátka žijeme na Evropské půdě a pro Evropana byl jeho kontinent starým kontinentem, tedy prvním, Amerika byla novým světem, tedy druhým a pro ostatní země se vžilo označení třetí svět jako pro země, do kterých se evropská kultura a vůbec zájem Evropy o ně dostal až na konci? Možná, ale možná je vlastně vysvětlení daleko prostší – Stačí pouze vzít makoekonomickou sílu daných zemí.
mimochodem, pokud zrušíme pojem „třetí svět“, budeme muset najít jiný adekvátní výraz, který by se hodil pro označení „ekonomicky zaostalejší země, která není schopna ufinancovat svůj chod vlastními prostředky a je tedy nutné ji (podle principů demokracie) pomoci finanční či materiální podporou“. Pokud tedy zrušíme pojem 3. svět a zároveň nezavedeme jiný, podle autorek „dehonestující“, potom tím popíráme existenci takto slabých zemí a není tedy potřeba jim přispívat a jinak finančně pomáhat. Tím se vlastně k problému otočíme zády.
Autorky se dále jasně přihlásí pomalu k extrémnímu feminismu, když citují článek „Genderová korektnost zakyslých žab“: „Ta *genderová korektnost+ není propagací rovnoprávnosti, ale topornou snahou umělevykořenit pohlaví z biologických daností; vzít ženě její ženskost a muži mužnost. Jde onesnášenlivou ideologii lidí, kteří ve svém osobním životě v rámci těchto daností nedokázalinajít svoje štěstí. Právě to jsou ty opravdové kyselé či lépe řečeno zakyslé žáby. Místo ideáludvojjediné společnosti, založené na harmonickém soužití dvou odlišných pohlaví, stavíspolečnost rozdělenou na dvě skupiny, které si přísně střeží svoje ,práva’ jedna před druhou.Toto rozdělení má být na každém kroku připomínáno ,genderově korektním‘ slovníkem.“
Mimochodem úryvku je vytýkáno, že je pamfletický, obsahuje tvrzení bez důkazů a podobně. Samy přitom používají ve své „příručce“ totéž.
V podstatě jsme teď někde na 13. straně příručky. Přeskočme v tuto chvíli obhajobu feminismu… tak a jsme na straně 22. u podkapitoly „Problém zvaný generické maskulinum“. Ale přece jenom si z té části o genderu ukažme pár ukázek – str. 20.
ad ahold obr. 1 – znamená to tedy, že tento výrok by měl pronést hermafrodit, nebo třeba černá krychle? Mužské tvary adjektiv jsou potom výsledkem bezpříznakovosti mužského rodu, navíc se dá dosadit obecné oslovení „člověče“, které je také mužské a ke kterému ani vy neuvádíte přechýlenou alternativu (viz užívání slova lidé v textu).
ad obr. 2 – mužova přítelkyně čekající na zřízení účtu by se nestala dominantním prvkem kompozice obrazu – nebyla by v popředí, v centrální pozici. Naopak muž s knihou je rozebrán dobře, ovšem je zde také jasně řečeno, že kurz není primárně pro něj – je upozaděn a s tou knihou se o okolní dění jakoby nezajímá. Není naopak celý obrázek spíše ukázkou vašeho nepochopení?
Žena si na pohovor bere růžovou minisukni atd. Je to žena, které je určena výzva „naučte se v tom chodit“. Ona to ještě neumí. Proto nemá v ruce knihu a věnuje se raději pudřence. Není to tedy odkaz k tomu, že toto je způsob, jak na to, ale že výzva je směřována těm, kteří doposud „v tom chodili“ tímto způsobem.
Zpátky ke generickému maskulinu – problém v tom, že se některé pozice objevují v maskulinu a budí tak dojem, že je nevykonávají muži. To vede k tomu, že lékařka a vědkyně mají menší společenskou prestiž než lékař a vědec (zdroje tvrzení neuvádí). Tohle je prý pěstováno v dětech už od výuky (software, věty v písemce).
Dáme si zase ukázku – str. 24
ad spořitelna – není tento fakt více odrazem pokusu o zacílení se na zákazníka? Pokud si dané finanční produkty častěji volí muži, potom je jasné, že reklamu budu cílit opět na muže. Jiný případ by znamenal porušení tvorby reklamy. Mimochodem na 24. straně stále o jazyku minimum.
Na stejné straně se také dozvíte, že:
Vezmete-li si k ruce noviny a podtrhnete mužské a ženské názvy osob, zjistíte, že ženských názvů osob mnoho nenajdete. A když už, tak budou označovat „klasické“ role a povolání žen: modelka, herečka, zpěvačka, miss nebo něčí přítelkyně. Když si projdete písemnosti vašeho úřadu nebo podniku, jako by i tam pracovali samí muži… Jak to změnit? Je zapotřebí zaplnit veřejný projev ženskými názvy osob – narušit jednotu mužských názvů profesí a pozic v něm. Mluvit a psát o ženách tak, aby modelka a podobné nebyly ty jediné nebo nejvíce se opakující ženské "profese“. Aby se mluvilo a psalo o odbornicích, vědkyních, koordinátorkách, organizátorkách, ředitelkách firem. Aby slovo občanka nevyvolávalo jen představu
občanského průkazu. Jak na to, poradí tato příručka.
ad noviny – tento argument je zcela scestný. Ano, budou tam hlavně apelativy „přítelkyně, herečka, miss…“ asi proto, že se píše o ženách v těchto funkcích. Na druhou stranu o ministryni školství snad žádné média nepíší jako o ministrovi. Jazyk tady není prostředkem diskriminace nebo genderové nevyváženosti, ale pouze odrazem reality.
neustálé uvádění i přechylovaných tvarů, ale lidí, nestraníci
ad neologismy – labtop – je laptop. 1. originální tvar je s p, zadruhé při počeštění by snad nevznikla znělá hláska b u neznělé t.
diskriminace je stav, kdy pomocí zákonů a nařízení je určitá skupina lidí znevýhodněna. Pokud se ženy nedostatečně podílí na vedení, je to způsobeno tím, že ženy o toto vedení nemají zájem. Pokud bychom ovšem měli zákon na podporu minimálního počtu žen ve vedení, dojdeme k tomu, že upřednostníme méně schopnou ženu před schopnějším mužem a to je pozitivní diskriminace, která je snad ještě horší, protože degraduje celou společnost.
Se slovem cikán jsem se v dnešních médiích nesetkal (a to jsem pro 3 roky pracoval) a jejich analýza byla i mou bakalářskou prací. Dále uváděné příklady – pokud je takto vnímáte, svědčí to v prvé řadě o vás. O blondýnách se sice říká, že jsou hloupé, ovšem většina společnosti to vnímá jako vtip. Běda těm, kteří si ze sebe nedovedou udělat srandu.
rozdělení společnosti není nedemokratické, ale je nekomunistické. Demokracie nepředpokládá anarchii, byť souhlasím, že společnost nemůže být dělena na základě jazykových stereotypů.
Označování prvního a třetího světa – s prominutím tady jde jasně vidět postižení autorky komunistickým režimem. Nehledejme v tom nějaký blahobyt, ani starobylost civilizací. Stačí pouze a jednoduše makroekonomickou sílu daných zemí. A mimochodem, pokud zrušíme pojem „třetí svět“, budeme muset najít jiný adekvátní výraz, který by se hodil pro označení „ekonomicky zaostalejší země, která není schopna ufinancovat svůj chod vlastními prostředky a je tedy nutné ji (podle principů demokracie) pomoci finanční či materiální podporou“. Pokud tedy zrušíme pojem 3. svět a zároveň nezavedeme jiný, podle vás „dehonestující“, potom tím popíráme existenci takto slabých zemí a není tedy potřeba jim přispívat a jinak finančně pomáhat. Tím se vlastně k problému otočíme zády.
Mimochodem, s citací pana Břicháčka souhlasím. Korektní jazyk ve vašem podání rozděluje společnost na muže a ženy místo toho, aby vytvářela dvojjedinou harmonickou společnost.
mužnost a zbabělost – tato slova vznikla v době, kdy toto rozdělení, které uvádíte, platilo. Respektive, kdy byly jinak uspořádány role společnosti. V jejich podobě není generový stereotyp, ale spíše historická tradice jazyka. Dnes nikdo netvrdí, že muži by byli odvážnější než ženy.
generová rovnost – viz diskriminace – stejné příležitosti pro muže a ženy dnes zcela jistě platí, tudíž existuje generová rovnost. O co tedy feminismu jde? mimochodem, jsme na straně 15 a o jazyku toho zatím moc nebylo.
Ano, rasistický vtip bych odmítl, i když popravdě, možná proto, že jsem spíše ochoten uznat, že není vtipný, protože je pravdivý.
ehm, ta bytost… nebyl uveden 2. tvar – bytosťák
Sama doma – tento pořad neříká, že se o dítě nemůže starat muž, ale že tento pořad je nastaven pro ženy. Pokud jste někdy tento pořad viděly, potom mi jistě dáte za pravdu, že je vyloženě žensky zaměřen – hosty jsou většinou ženy, moderátorky jsou ženy a kromě marginálního prostoru dětským nemocem, jsou rozebírány ženská móda, péče o ženskou pleť atd.
Příklad opět ukazují více na myšlení autorek – krkavčí matka je třeba podle mého taková, která opouští děti aniž by obstarala někoho/něco, co je zabezpečí.
ad ahold obr. 1 – znamená to tedy, že tento výrok by měl pronést hermafrodit, nebo třeba černá krychle? Mužské tvary adjektiv jsou potom výsledkem bezpříznakovosti mužského rodu, navíc se dá dosadit obecné oslovení „člověče“, které je také mužské a ke kterému ani vy neuvádíte přechýlenou alternativu (viz užívání slova lidé v textu).
ad obr. 2 – mužova přítelkyně čekající na zřízení účtu by se nestala dominantním prvkem kompozice obrazu – nebyla by v popředí, v centrální pozici. Naopak muž s knihou je rozebrán dobře, ovšem je zde také jasně řečeno, že kurz není primárně pro něj – je upozaděn a s tou knihou se o okolní dění jakoby nezajímá. Není naopak celý obrázek spíše ukázkou vašeho nepochopení?
Žena si na pohovor bere růžovou minisukni atd. Je to žena, které je určena výzva „naučte se v tom chodit“. Ona to ještě neumí. Proto nemá v ruce knihu a věnuje se raději pudřence. Není to tedy odkaz k tomu, že toto je způsob, jak na to, ale že výzva je směřována těm, kteří doposud „v tom chodili“ tímto způsobem.
ad interaktivní CD – jelikož se touto oblastí zabývám – drtivá většina dobrých interaktivních CD dnes (a už roky) při začátku dává uživateli možnost volby pohlaví! Je zcela manipulující uvádět příklad nepovedeného interaktivního CD, tak jako to činíte vy. Stejně jako ostatní příklady – ženské alternativy jsou v internetovém prostředí běžné.
ad spořitelna – není tento fakt více odrazem pokusu o zacílení se na zákazníka? Pokud si dané finanční produkty častěji volí muži, potom je jasné, že reklamu budu cílit opět na muže. Jiný případ by znamenal porušení tvorby reklamy. Mimochodem na 24. straně stále o jazyku minimum.
ad noviny – tento argument je zcela scestný. Ano, budou tam hlavně apelativy „přítelkyně, herečka, miss…“ asi proto, že se píše o ženách v těchto funkcích. Na druhou stranu o ministryni školství snad žádné média nepíší jako o ministrovi. Jazyk tady není prostředkem diskriminace nebo generové nevyváženosti, ale pouze odrazem reality.
ad média a občan/občanka – snad vás uklidní, že například v České televizi (a nejen v ní) je slovo občas na seznamu zakázaných slov. Je totiž neosobní a chladné. Ostatně v médiích se slovem občan setkáte snad jen ve zprávách o „občanech“ cizích států na našem území.
mimochodem západní země nemají často tak dobře/rozsáhle rozpracované přechylování jmen. Takže ono „asistent prodeje“ místo asistentka nemusí být ani tak výrazem dominance maskulina jako spíše vlivem právě západních zemí (angličtiny).
ad výzkum z roku 1998 – tento výzkum je zcela zavádějící a k ničemu pokud neuvádí také to, jaké je procentuální zastoupení žen v těchto profesích. Pokud existuje jedna právnička na deset právníků, nelze brát jako jazykové stereotyp, že si pod pojmem právník člověk představí muže.
ad výzkum socioložek – proč chybí přesné příklady? Příklad „Politik Nováková“ bych velmi rád viděl, protože mi přijde zcela nepravděpodobný.
ad korpusové statistiky – ovšem všichni asi známe onu poučku, že pokud je skupina lidí heterogenní a vyskytují se v ní muži i ženy, používáme bezpříznakový mužský rod.
ad vláda – opět je to cílení reklamy podle reality. Na kandidátkách do voleb bychom poměr žen k mužům našli ještě nižší, tudíž poměr 2:17 je ještě velmi příznivý.
ad str. 28 – Není pravda, že se mužský rod používal jako zástupný… - je pravda, že se používal, jako zástupný a tedy, když došlo k rozšíření některých profesí mezi ženy, pouze se tento způsob analogicky převzal.
problém navrhovaných přechýlených tvarů – některé jsou už „vyhrazeny“ jiným objektům reality – občanka a chemička jako univerbizovaná pojmenování občanského průkazu a chemické továrny. V takovém případě spíše ženu degradujeme na úroveň průkazu a továrny.
ad zdvojování – určitě se shodneme na tom, že v současném jazyce je jednou z nejsilnější tendencí univerbizace a to z důvodu ekonomie projevu. Proto nepředpokládám, že podobné návrhy pleonasmů se nemohou setkat s úspěchem.
angličtina jako inspirace – ovšem například v pojmenování profesí je to právě vliv angličtiny, kdo nás tlačí k maskulinním vzorům, pozor na to.
Námitka 9 – str. 31 hledáte problémy s nízkým počtem studentek některých přírodovědných oborů v jazyce. Jak tedy vysvětlíte, že přestože studium bohemistiky na katedře filozofie vytváří „jazykovědce“ a nikoli „jazykovědkyně“ a „literární kritiky“ a nikoli „kritičky“ a přesto je poměr můžu k ženám v ročníku 2:20 na magisterském oboru a na bakalářském byl dokonce 3:74?
„výrobní ředitel a asistentka“ – ano, to není v pořádku. Mezitím co do pozice bezpříznakového maskulina se „vleze“ i žena, muže do asistentky nenarveme.
volič x voliči – obojí je maskulinum, ani v jednom nevidím ženu více či méně. Naopak volič je ovšem osobnější, tady opět jsme u teorie reklamy, která množná čísla v takovémto oslovování považují za nevhodné, obecné, adresát(ka) se s tím neztotožní.
užívání titulů – Dr. M. Čap a JUDr. Čápová. Pominu, že titul Dr. neexistuje. Pokud se jedná o pozvání pana Čápa, který s sebou může vzít manželku, potom je správnější užití ono „s chotí“. Vyjadřuje se tím nikoli dominance muže, ale dominance pozvané osoby. Pokud by pozvání platilo JUDr. Čápové, potom je adekvátní doplnění „s manželem“.
generické maskulinum může v textech vždy označovat muže i ženy, proto je poznámka pod konkrétním textem redundantní informací.
Hierachizace smíšených párů – toto pravidlo, které uplatňujete omezuje jazyk. Mezitím co vazba Pan X s chotí jasně ukazuje, že důležitější zde pan X, vazba Pan a paní X nám neříká nic o tom, kdo je zde výše postavený. V případě, že byl na akci pozván pár a jedná se o nějakou společenskou událost, potom je druhé jmenované v pořádku, ale v případě, že se jedná například o pracovní schůzku, potom první označení jasně říká, který z příchozích je partnerem pro další jednání a kdo je doprovod.
Tito tři výherci od nás obdrží… - tato formule je předpřipravená a není tedy známo, jestli náhodou nebudou tři ženy. V písemném projevu je taková formulace graficky zpracována ještě před tím než jsou známa jména, v případě televizního vysílání často dochází k tomu, že moderátoři tato jména získají buď zcela těsně před odvysíláním této fráze, nebo dokonce přímo během ní.
Paní X je nejlepší řidič – to opět souvisí s příznakovostí v jazyce. Teorii distinktivní rysů v jazyce přitom u nás rozpracoval Pražský lingvistický kroužek ve 30. letech minulého století, zaráží mě, že někdo s lingvistickým vzděláním toto nebere v potaz.
Sportovec a sportovkyně roku – vyvolává dojem, že se volí dvě osoby různého pohlaví.
nepřechylování titulů – formální vliv cizího jazyka (angličtiny).
Označení slečno také může vyjadřovat slušnost k oslovené. Pokud zvolím oslovení slečno, nesleduji většinou její nekvalifikaci, ale dávám najevo, že ji považuji za sympatickou, mladou, hezkou, atd.
Slečna nebo paní – vybrat paní. No vida, že i autorky znají bezpříznakové výrazy, proč jim tedy vadí napříč rodem?
anglické názvy profesí – to mi také vadí, ovšem u nadnárodních firem je prostě tento požadavek, aby bylo na první pohled patrné, kdo je kdo a jakou má funkci a bylo to porovnatelné mezinárodně v rámci dané firmy. Navíc vámi uvedené příklady by šly přeložit skutečně obtížně.
Poutání pozornosti v dnešních médiích je vždy diskutabilní, protože je vždy opřen o prvek bulvarizace. Proto titulek „jmenoval ženu“.
Přechylování cizích jmen – je to vlastnost češtiny, pomáhá zařazovat jméno do české deklinace, navíc supluje v češtině nepoužívaný ekvivalent (Mr., Mrs. z angličtiny atd.). Pomáhá porozumění informace – v případě nepřechylování pozbýváme informaci o tom, zda šlo o muže nebo ženu. Jazykový kurz nepotřebujeme. Kam jinam než na konec slova byste chtělo formant –ová cpát? Tato morfologická úprava má stejnou platnost jako například tvorba exonym nebo fonetické přizpůsobování českých jmen v zahraničí.
Zrušení přechylování tak zcela násilně odebírá češtině možnosti zařazení slova do deklinačního typu. Je to násilný prvek, který je potom nutné kompenzovat věcmi vymykajícími se úzu atd.
A „Klaus se sešel s Obamou“ – ten se také jmenuje Obama. Tedy pokud nepřechylovat, tak ani neskloňovat!
Informace o tom, že Kocumová byla propuštěna pro nepřechylování je poněkud zarážející. Nikdo ji to takto otevřeně neřekl, pokud by k tomu došlo, musel by se vyjádřit pan Vybíral (jazykový poradce ČT), který se o celé záležitosti dozvěděl až po té, co celá kauza byla v novinách. Kocumovou chtěl vyhodit pan Černý pro osobní spory, jestli se k ní dostalo nepřechylování jako drb, potom to nelze používat jako věc v odborném článku. Veřejnost se pak postavila ne za to, že by ráda nepřechylovala, ale za to, že toto není důvod k vyhození. Navíc přechylování jmen upravuje kodex České televize, který je ovšem závazný pouze pro kmenové zaměstnance televize, paní Kocumová byla pouze externí spolupracovnicí. Nepřechylování se tak nemohlo stát důvodem k jejímu odvolání. Tolik jen na vysvětlenou.
Cukrář roku x Cukrářský výrobek roku. To není totéž. Stejně jako sportovní výkon roku x proti sportovci roku. Příklad výkonem roku může být úžasný záblesk sportovce, který ale jinak zbytek roku zcela propadl. Naopak sportovec roku je ten, kdo nepředvedl tak velký záblesk, ale svou formu prokázal v průběhu celého roku. Stejně tak výrobek u cukrářů nemusí být na místě. Například mohou mít vícekolovou soutěž a výrobků dělají více.
Ad závorky – ano, jednou z funkcí je odlišení podstatného od méně podstatného, ovšem je to vlastnost, která není v užitích závorek obligatorní.
Jen chytrá žena si dokáže udělat srandu sama ze sebe.
Obávám se, že sexistické myšlení prokazují zejména autorky textu. Některé jejich příklady by mě v životě nenapadlo interpretovat tak, jak je interpretují ony.
anglické poznatky:
man – zajímavé, že jako alternativa k mankind je huMANkind.
Názvy osob podle profesí – lady lawyer x lawyer. Uvědomujete si, že angličtina tady jde směrem od právničky k právníkovi. Tedy jako Právník Novák i Právník Nováková? Kdežto vy v dosavadním textu preferujete pohyb zcela opačný?
Přívlastky – bohužel je to jenom diplomatické vyškrtnutí přívlastků s pejorativním nebo jinak negativním distinktivním rysem, které ovšem jsou nahrazeny neutrálními. To je sice společensky vhodné, ale v případě, že potřebuji použít přívlastek s negativním příznakem? Tohle je umělé omezování pestrosti jazyka.
Komentáře
Přehled komentářů
Omyl - i pomnožná jména mají svůj gramatický rod. Pro podrobnější informace odkazuju na Internetovou jazykovou příručkou, což jsou vlastně pravidla online: http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=lid%C3%A9&Hledej=Hledej
LABTOP
(Jonáš, 27. 5. 2010 14:28)Nechtěly autorky spíš napsat LOBOTOP ? Protože fakt mají v hlavě prázdno.....
to Jonáš
(Ursus, 27. 5. 2010 14:43)